Muzika je věc, která mě dala strašně moc. Taky spoustu známých a kamarádů a hlavně pár přátel. Ale i nádherné chvíle, kdy jsem sice byl v davu lidí na koncertu, ale vlastně jsem tam byl jen já a třeba Young Gods nebo Nick Cave… Taky mě dala příležitost vydělat nějaké peníze, protože jsem se ji naučil pouštět lidem v klubech a hospodách. Ze začátku mé DJ kariéry to ale nebylo ani tak o penězích jako o dobré muzice, protože jsem za celý večer vydělal 80 Kč. Za to v té době (1990) bylo 32 piv, ale o to nešlo. Větší odměnou bylo, že jsem lidem pustil něco, co neznali, ale protože to bylo dobrý, tak to brali.
Nejdřív jsem bavil vysokoškoláky v kolejním rádiu Lochotín. Tam jsem taky zažil při vysílání začátek sametové revoluce a v rámci ní jsme s kamarády vybudovali i kolejní rádio na Borech. Ale až v roce 1990 jsme i na Borech založili standartní vysílací studio a rozjeli rádio na Máchově 14, 16, 20 a na Bárovce po rozvodech rozhlasu po drátě. Dnes je z něho Rádio Bomba.
Po revoluci jsem dostal i nabídku pouštět muziku ve VŠ klubu OKO pod menzou v Kollárovce a tím začala má kariera dj. I když já se za dj nikdy moc nepovažoval, spíš jsem se nazýval pouštěčem.
Jako pouštěč jsem pak působil v Plzni skoro všude, včetně diskoték Manhattan, Elektra, 21… To trvalo cca do roku 2005. Dnes už hraju spíše na firemních akcích, oslavách a svatbách, protože už nemám nervy na sledování toho, co hrajou na FM+ a Kissu, abych byl dost „in“.
A teď něco ktomu, co poslouchám. Poslechněte si to sami:
This Mortal Coil jsem si kdysi v Klatovech půjčil v půjčovně CD. Ani už nevím, jestli mě to někdo poradil, nebo jsem se o tom dočetl. Ale ta muzika je úžasná, něco jako The Best Of 4AD.
Tak Pixies znám taky sz osmdesátek. Where Is My Mind se mě vždycky líbilo a když jsem pak potkal Andreje a on mi to pustil, že to má moc rád, bylo to jen další plus pro tuhle super písničku.
Buldozerista je úžasná skladba, převzatá od polské zpěvačky Maryly Rodowicz. Originál v Čechách asi moc lidí nezná, ale cover od The Tak prosím, to je 100% hit. Prvně jsem to slyšel koncem osmdesátek na zpívaných na Ostende, kde pravidelně Bavr Lokajíček a The Tak prosím pravidelně hráli.
Vanessu jsem znal, když ještě měla konkurenční skupinu Gun Dreams a Jela do pekla. Pak se kapely spojily a jedním z výsledků je i tenhle „ploužák“.
Německý minimal… Škoda, že jsem Thomase Brinkmanna neslyšel na Love Parade v Berlíně.
Kilián Nedory. Byl jsem párkrát v bufetu Na Knížecí, ale nikdy jsem ho tam nepotkal. Filipa Topola párkrát jo.
Tohle jsem slyšel na živo při jejich prvním koncertu v Praze. RATM a Killing In The Name je skladba, kterou mám v osmiminutové verzi a když byla na vrcholu, musel jsem ji pouštět dvakrát za sebou.