Houseův vztah k dětem je dost svérázný, stejně tak jako oznámení pacientce o tom, že jedno čeká:
House: „Máte v sobě parazita.“
Pacientka: „Něco jako tasemnici?“
House: „Jo, podívejte, má vaše oči. Máte na odstranění toho parazita zhruba měsíc, pak už to bude nezákonné, až na několik států… Ale nebojte se, není to tak hrozné, někteří lidé tomu dávají jména, oblékají do šatiček a vozí v kočárku.“
S těhotnými to není nikdy jednoduché:
Pacientka: „Nemohla jsem být těhotná, s nikým jsem nic neměla.“
House: „Aaa, neposkvrněný početí.“
Pacientka: „A co mám teď dělat?“
House: „Dát se na víru?“
Celkově není komunikace s pacienty Houseova silná stránka:
„Není to tak zlé, ale pokud to nezačneme léčit, budete o víkendu mrtvá.“
O vztahu k medicíně a dodržování pravidel nejlépe svědčí tato věta:
„Hippokratova přísaha? Znám, ale nějak mě nezaujala.“