V roce 2008 si mě vybral Julius. Rozhodl se, že budu jeho pán. Od té doby se toho stalo spoustu, ale na všechno jsme byli dva.  Tohle jsem si o tom napsal na starý web:

23. 9. 2008
Tak a je to. Už nejsem jako kůl, kterýmu i plot ukradli, už neusínám sám, nemusím chodit do hospody a doufat, že tam někoho potkám, už chodíme všude dva. Jmenuje se Julius. Dr. Julius Horák. Seznámili jsme se na oslavě třicátých narozenin Juldovo kamarádky Sheily. Sheila je kůň. Julda je pes. Teď už můj pes. Kdysi jsem měl myš. Ale nebyla s ní žádná sranda, jen žrala, srala a spala. Tak jsem ji jednoho dne dal svobodu. A byl jsem zase sám… Ale potom jsem byl na oslavě narozenin a kamarádka, majitelka Sheily mě seznámila s Juldou. Jana totiž kromě koní chová i pejsky a kočky, kteří se najdou a pak čekají, až si je je najde jejich pán, nebo jejich nový pán. Takhle jsme se seznámili. Julek je skvělej. Tatínek byl kokršpaněl, maminka jezevčík, má krásnou černou barvu a lepšího pejska jsem ještě nepotkal. Je strašně fajn vědět, že na mne někdo čeká, že se na mne někdo těší. A ještě hezčí je těšit se na někoho, těšit se, jak mne bude vítat, až otevřu dveře a řeknu: Ahoj Juldo… Takže už jsem na tom líp než dřív. A je to kvůli tomu, že jsem chtěl, aby bylo líp tomu druhýmu, aby měl zase pána a domov…. Domov teď máme oba.

7. 2. 2021
Ale čas běží a nic netrvá věčně. Před pár dny jsme vyrazili na procházku, kamarád nás odvezl k veterináři. Zpátky jsem už šel sám. Nádor na slinivce nedělal Juliovi dobře…

Jedno video a pár fotek z  třinácti let našeho společného života. Díky Juldo.